Jmenuji se Kryštof Čehovský. Autopatii provozuji jako poradce v úzké odborné spolupráci se zakladatelem tohoto léčebného oboru, mým otcem Jiřím Čehovským. Zkušenosti s úspěšnou léčbou a aplikací metody mám od jejích prvopočátků z roku 2002. Vlastní poradenskou praxi pak provozuji od roku 2012.

• Poradce a konzultant v autopatické samoléčbě
• Přednášející na kurzech autopatie I,II,III a praktických seminářích
• Autor kazuistik a článků v časopisech zabývajících se alternativní medicínou
• Licence instruktora fitness s akreditací MŠMT
• VŠ obor Sportovní a kondiční specialista na VŠTVS

Na začátku devadesátých let založil můj otec Jiří Čehovský nakladatelství Alternativa, které se dodnes soustředí na vydávání knih s tematikou alternativní medicíny s primárním zaměřením na homeopatii. V té době nechal také vzniknout Homeopatickou akademii v Praze, první českou školu zabývající se tímto do té doby v ČR novým a neznámým oborem léčby, do kterého své studenty zaučoval a vedle toho provozoval svou léčitelskou praxi.

Od dětství jsem se pohyboval na homeopatických kurzech, seminářích a letních školách. Poslouchal jsem případy léčby a vnímal určité základní principy homeopatie. Postupem času jsem pomáhal víkendové kurzy organizovat a strávil tak mnoho času v přednáškových sálech. Přirozeně jsem tím vstřebával informace a pronikal do tajemství homeopatie.

Od roku 2002 můžeme oficiálně datovat vznik autopatie, kdy ji jako první v celosvětovém kontextu systematizoval právě můj otec díky studiu starých homeopatických knih. Dočetl se o jejích principech kusé, ale pochvalné zmínky, kterým do té doby žádný homeopat nevěnoval zasluhovanou pozornost. Dá se tak říci, že se autopatie přirozeným způsobem vyvinula z homeopatie. Vymyslel způsob, jak tuto metodu uvést do praxe a začal ji tak i systematicky ve své renomované homeopatické poradně u svých klientů úspěšně aplikovat. U nás v rodině jsme jí používali již o něco dříve ve fázi „testování“ a po tom co začala prokazovat svoje léčebné účinky, jí stále využíváme jako hlavní léčebný prostředek. Autopatie mi za ty léta mnohokrát pomohla při různých virózách a především po mnoha zraněních, které se nastřádaly během mých sportovních aktivit, ať už z cyklistiky nebo bojového umění. Praktikování autopatie mi přispívalo k účinnější regeneraci a brzkému návratu do tréninkového procesu.

Povědomí o autopatii se v průběhu let pomalu rozšiřovalo a při zajišťování organizace kurzů po ČR a SR jsem naposlouchával případy účastníků, kteří si autopatií již pomohli od svých chronických zdravotních potíží, které jsou běžnými medicínskými postupy považovány za nevyléčitelné. Během studia vš jsem si přivydělával jako kondiční trenér. Nemohl jsem ignorovat, co autopatie může klientům nabídnout – vyřešit si zdravotní neduhy (chronické i akutní), s kterými si do té doby nevěděli rady a tím si v konečném důsledku změnit život v pravém slova smyslu. Začal jsem se tedy v autopatii a obecně v principech celostní léčby hlouběji vzdělávat. Vnímal jsem v ní ohromný potenciál. Už v té době jsem si všímal, že předčila homeopatii v mnoha ohledech a především v tom primárním, který každého, kdo si chce cokoliv vyléčit zajímá – v rychlosti a účinnosti jakou dokáže léčit lety nastřádané a hluboce uložené potíže klientů, u kterých jiné léčebné metody dosud nezabíraly nebo měly jen minimální efekt.

Začal jsem se tedy věnovat autopatii na plný úvazek. Proces poznávání je v jakékoliv lidské činnosti nikdy nekončící cesta, a tak v průběhu času zjišťuji nové a nové skutečnosti o celostní léčbě autopatií – v současné době už převážně skrze moji poradenskou praxi. Od roku 2012, od kdy autopatii provozuji oficiálně jako poradce, jsem nasbíral zkušenosti s léčbou klientů s nejrůznějšími diagnózami a potížemi od těch nejzávažnějších (onkologické, těžké neurologické aj.) až po ty méně vážné (nespavost, bolesti kloubů, kožní potíže, trávicí aj.). Od roku 2015 předávám nabyté zkušenosti přednášením na kurzech Autopatie I, II, III, praktických seminářích a přispívám na konferencích.

Obecně vnímám autopatii jako nástroj svobody, kterým si člověk může vlastními silami pomáhat při zdravotních potížích a zodpovídat tak v plné míře za své vlastní zdraví a tuto zodpovědnost nedelegovat na systém monopolního, státního zdravotnictví, pokud nechce. To totiž zkostnatělo a s přírodovědci nespolupracuje. Ve svém principu chronické nemoci neléčí, nýbrž potlačuje, čímž si takto léčený člověk zadělává na nové a nekončící zdravotní trable do budoucna.

Praktikování autopatie se však s běžnými lékařskými procedurami nikterak nevylučuje a lze jí používat samozřejmě i při běžné konvenční léčbě doporučené lékařem. Všímám si však toho, že je autopatie metoda léčby a zlepšení vlastního světa především pro lidi, kteří bystře prokoukli to, co má většině zůstat systémem skryto.